V termínu 19. – 25. 5. se vydala skupinka 13 žáků naší školy z 8. a 9. třídy a dvou pedagogů do Nizozemska na mobilitu žáků, hrazenou z Evropské Unie z grantu Erasmus+.
Žáci jeli plnit vzdělávací cíle jako je zvýšení motivace ke studiu jazyků, rozvoj komunikačních, sociálních a jazykových kompetencí. Rozvoj digitální kompetence.
Cesta byla dlouhá a celkem náročná, nicméně jsme s velkým očekáváním a drobnými obavami dorazili před Vechstede College, střední školu v městečku Weesp. To je vlastně předměstím Amsterdamu a někteří učitelé školy i v Amsterdamu bydlí a do školy dojíždějí. Naši žáci byli rozebráni do rodin, a tak v některých byla malá dušička, protože se mělo ukázat, jak to s tou jejich angličtinou je. Podle vyprávění se pak konaly uvítací večeře za přítomnosti celé rodiny, často včetně babiček a dědečků. Ukázalo se, že překladač nestíhá a že je přece jen lepší se zkusit domluvit tím, co dětem v hlavičkách ze školy zůstalo.
Úterý jsme trávili ve škole. Škola se od naší lišila hlavně v tom, že byla střední a měla 1450 studentů. Její studenti jsou od 11 do 18 let staří. Takže i naši deváťáci a osmáci by už v Nizozemsku byli středoškoláky. U vchodu školy byl zvláštní půlkruhový kiosek, ve kterém seděly pracovnice, které mají na starosti docházku žáků. Evidují příchody a odchody, za pozdní příchod dostanou žáci papírek, který odevzdají vyučujícímu. Ten dokazuje, že pozdní příchod byl zaznamenán. Pracovnice v kiosku kvůli absenci komunikují se zákonnými zástupci, ale také s příslušnými úřady, pokud žáci chybějí nadměrně či podezřele. Ptala jsem se, jak vypadá podezřelá absence a prý, když žák chybí třikrát týdně v různé časy. U tohoto kiosku jste také mohli vidět „vězení pro mobily“. Jednalo se o systém malých uzamykatelných skříněk, které sloužily k uskladnění zabavených mobilů. Zabaven je každý mobil, se kterým Vás vidí učitel, ať už při hodině, či o přestávku. Mobily jsou zkrátka ve škole zakázány. Stejně jako žvýkačky. A nekázeň se trestá poškolou.
Třídy se moc neliší od našich, všechny učebny jsou vybavené interaktivní tabulí. Co ve škole ale nemáme, je bufet, stojan na motorkové helmy a posilovnu. Jsme-li u stojanů, škola má před svou budovou obrovský prostor na úschovu kol, zvlášť je vyhrazen prostor pro kola učitelů. Na kole do školy dojíždí 90 % dětí a učitelů. I naše děti tak dostaly přidělená kola a do školy si došlapaly.
Kromě ledolamkových her jsme dopoledne zažili i venkovní hru, kdy jsme pomocí mobilu hledali ve skupinkách GPS souřadnice, a Holanďani nám tak ukázali všechny krásy jejich městečka včetně historické pevnosti, zvedacích mostů, typických mlýnů a trhu, který voněl po jahodách a dovoloval ochutnat ohromné koláče sýrů zvaných gouda. Hra byla zakončená zmrzlinou zdarma. V době oběda se žádný oběd nekonal. V Nizozemsku si žáci nosí prostě více toastů v krabičce a jedí je celý den. Pokračovalo odpolední vyučování a my měli možnost vyzkoušet si místní matematiku, kde jsme pracovali se síťovými grafy, hodinu dramatu a také hodinu dějepisu.
A pak zase na kole domů k rodinám. A byly pikniky a koupačky a grilovačky a výlety lodí.
Druhý den jsme přijali pozvání do Amsterdamu, jeli jsme vlakem a plnili pracovní list v Rijks muzeu. Viděli jsme na vlastní oči Rembrandta, Van Gogha a Vermeera. Následovala prohlídka Amsterdamu a plavba lodí po grachtech.
Odpoledne v rodinách bylo zase pestré.
Poslední den bylo slíbeno překvapení a opravdu jsme žasli, když jsme zjistili, že nás Holanďané vzali do zábavního parku Efteling a to je samá horská dráha. A pak už se lítalo, ječelo, jezdilo a šíleně řvalo. Někdo se i bál. Někdo pak i trochu blinkal. Zážitek opravdu životní.
Na cestu nás v pátek náhradní maminky vybavily svačinami a už jsme jeli a spali a vzpomínali, na sobě mikiny s nápisem Vechtstede College, dárek od školy, a bylo nám trochu smutno, že celá mobilita už končí.
Vyrostli jsme nejen jazykově, ale i osobnostně. Vzdělávali jsme se zážitkem. Klidně se nás zeptejte, co je Noční hlídka.
Díky Evropské unii za financování.